fantasy dungeon crawl Dungeon Quest se dá hrát i solo. Na základě krátké povídky kopírující přesně postup ve hře před pár dny, hádejte, podařilo se mi zvítězit? 🤨
A na závěr vyfocen i Big Boss 🙂
TEMNÝ PŘÍBĚH ELFÍHO HRDINY LINDELA
Elfí lučištník Lindel, poháněn chamtivostí a touhou po pokladu draka Kallandry, vstoupil do chladných hlubin temných katakomb. Vzduch byl těžký a tísnivý, stíny se protahovaly a tančily v tlumeném světle pochodně. Lindel pevně svíral luk a šípy, připraven čelit neznámým hrozbám ve své snaze o naloupění něco z bájného pokladu draka Kallandry.
Hned v první místnosti po vstupu do podzemí nalezl Nestabilní lektvar. Jeho tmavě zelená barva a bublající povrch vzbuzovaly znepokojivý pocit. Lindel se instinktivně zdráhal ho vypít, ačkoliv touha po moci ho sváděla. Odolal, a lektvar ukryl v batohu pro pozdější použití.
Pokračoval dál chodbou, která se klikatila jako had. Náhle smrtelné ticho protnul svist, a temnotu proťala obří kývající se čepel. Lindel se bleskově uhnul a čepel s proťala prázdný vzduch těsně před ním. Seznal, že tato cesta nebude procházka růžovým sadem.
V další místnosti našel Lindel truhlu s několika desítkami zlatých mincí. Záře zlata mu zalila oči a srdce mu zaplesalo chamtivostí, na předchozí varování zapomínaje…
Pokračoval dál a narazil na již několikátý vstup do hlubin katakomb, do kterých se ale stále zdráhal sestoupit. V tu chvíli se náhle chodby kolem něj s tichým skřípěním magicky otočily o 90 stupňů. Lindel se ocitl dezorientovaný a zmatený, jeho mapa mu byla najednou k ničemu. Prokletí Čaroděje z prozkoumaného podzemí vytvořilo síť nesmyslných slepých chodeb, které výrazně ztíží případný návrat.
Postoupil dále do prázdné místnosti, tiché a temné. Vzduch byl těžký a dusný, jako by ho stlačovala tíha nekonečného času. Lindel se cítil ztracený a osamělý, obklopen temnotou, která skrývala neviditelné hrozby.
Pokračoval dál a narazil na slepou uličku. Jeho pochodně dohasínaly a stíny se prodlužovaly, hrozily ho pohltit. V tu chvíli zahlédl v temnotě další Nestabilní lektvar. Ani tentokrát se neodvážil jej vypít, ale opět vzal si ho s sebou.
Vrátil se do další zcela prázdné místnosti, ale tentokrát v ní našel tajný průchod skrytý za falešnou stěnou. S novou nadějí se vydal do neznáma, tuše, že ho čeká další výzva.
Cesta ústila do místnosti se třemi dveřmi. Na zemi ležely mrtvola dobrodruha, tvář zkroucená grimasou hrůzy. Lindel ji prohledal a našel provaz, který mu mohl být později užitečný.
Opatrně se přiblížil k prvním dveřím a pokusil se je otevřít. Místo toho z nich s rachotem vylétl oštěp ve výšce jeho hrudníku. Lindel se jen tak tak vyhnul smrtícímu průrazu, jeho srdce bušilo hrůzou.
Znovu se pokusil tytéž dveře otevřít, tentokrát opatrněji. Z temnoty však opět vyletěl oštěp a s hvízdáním proletěl tentokrát kolem jeho hlavy. Lindel se opět instinktivně uhnul a oštěp se zabodl do stěny s tlumeným duněním. Věděl, že musí být opatrnější, jinak jej tato cesta rychle připraví o život.
S třetím pokusem měl konečně štěstí. Dveře se otevřely a odhalily za nimi místnost. Lindel vstoupil dovnitř, cítil, že je blíže k pokladu draka Kallandry.
Pokračoval podzemím dál, přičemž každá místnost odhalovala nové nebezpečí, které musel překonat. Narazil na prázdné chodby, které ho přivedly do slepých uliček nebo ho donutily ustoupit.
Cesta ho nakonec zavedla do komnaty již před bájnou pokladnicí draka Kallandry. V místosti však byla velká propast, přes níž leželo pouze křehké prkno, které tvořilo most přes temnou propast. Lindel se neodvážil přes chatrné prkno pokusit přejít, věda, že jediný chybný krok by znamenal jistou smrt.
Místo toho se vrátil zpět do místnosti se třemi dveřmi, kde se mu podařilo otevřít druhé z nich. Ty vedly jistě též zanedlouho do pokladnice, ale cesta byla v jednu chvíli zavalena, a projít dále vyžadovalo hrubou sílu a vytrvalost. Proklínal svou chamtivost a pýchu a zoufale se snažil prorazit překážku. Nakonec se mu s velkým úsilím podařilo proklestit si cestu dál, ale každý drahocenný okamžik mu ubíhal mezi prsty. Drak se jednou probudí, čas je omezený…
Podařilo se mu konečně dostat do pokladnice, kde drak Kallandra hromadil své nezměrné poklady. Zatím spal. Lindel se rychle a tiše pohyboval v jeho bízkosti, a nacpal si kapsy a batoh tolika zlaťáky, kolik zvládl unést. Po chvíli, kdy se mu již nezdálo bezpečně dlít v místnosti dál, se dal se slušnou kořistí na ústup.
Lindel se pokusil prchat stejnou cestou, kterou přišel, ale v jedné z chodeb mu náhle zhasla pochodeň a on se ocitl v naprosté temnotě. S třesoucími se rukama se snažil rozsvítit světlo, zatímco si uvědomoval, že čas večera se již přiblížil, a drak se pomalu začně probouzet.
Nakonec se mu podařilo zapálit pochodeň a vrhl se domněle zpět k cestám, kterými přišel do pokladnice. Srdce mu kleslo, když si uvědomil, že Prokletí Čaroděje skutečně změnilo chodby a v jednu chvíli mu odřízlo cestu k útěku.
Lindel se zoufale snažil najít jinou cestu ven, přitom otevřel dveře, které ho snad mohly zachránit. Z temnoty se však vynořil děsivý Stín, který ho pak pronásledoval chodbami. S každým krokem se Lindel cítil slabší, jako by se mu Stín vysával životní sílu.
V další místnosti v jeho zoufalé snaze o úprk z temnoty dřív, než se drak probudí, ho přepadl netvor s křídly a zuby ostrými jako břitvy. Během boje byl Lindel vážně zraněn, ale podařilo se mu utéct. Sotva popadal dech a potácel se temnými chodbami zoufale nazdařbůh dál.
Vběhl do další komnaty, která vypadala slibně, jen aby zjistil, že nemá východ. Vtom se ze stínů v několika směrech ozvalo hrůzostrašné temné dunění, a Lindel pochopil, že brány katakomb se právě zavírají, drak se probouzí, a již vycítil jeho přítomnost. Přicházela noc. Lindel věděl, že již nemá šanci a sesul se k zemi, opřený o vlhkou zeď jedné z bezejmenných chodeb. Jeho chamtivost a touha po pokladu ho dohnala do záhuby. Dračí pevnost se na noc uzavřela. Poslední, co Lindel slyšel, byl řev blížícího se hladového draka Kallandry…
